Sweet...and Juliana xxx / New time XXX

10. června 2013 v 23:04 | Amy |  Pouze jedna...
Čtu si.
Zase ty dopisy, co mi včera přinesl. Nechápu ho, ale jedno vím s jistotou....Je úžasný a za druhé, já ho miluju. Klidně bych s to odhláskovala nahlas... Přemýšlím a nakonec to doopravdy udělám. "MI-LU-JU! - MILUJU!" Tak krásně mi to zní. Pohédnu na hodinky. Jo už tu měla dávno být, aby mě opět přemlouvala k tomu, abych s ní šla ven, nebo abych já ji přemlouvala k tomu, ať mi vysvětlí ty zatracený rovnice, který už mi půl roku slibuje. Zastavím se pohledem na rozevené učebnici. "Nééé..." Šeptám bolestně, jakmile uslyším těžké kroky na chodbě. Táta mi jde dát kázání, proč se zase neučím.
Neklepe, jenom hromově vstoupí. "Už zase si čteš?!" Dojde ke mě a nazlobeně sbírá dopisy. "Ne! Tati!" Vyděšeně se je pokouším zísat zpět. Jeden přetrhneme a já si jej ublíženě tisknu k hrudi. Tedy, alespoň jeho polovinu.
"Jiné děti jsou vzdělané, chytré, normální, jenom naše dcera musí věčně číst ty svo je dopisy. A a učení jí nezbýá čas! Dej ho sem!" Hmátne po dopoisu, který tak evně svírám, až je trochu pomuchlaný. "Ne, tati, prosím, já si to vylepším!" Žebrám, když se mu podaří dois mi sebrat. Otec má dopisů plnou náruč. Zlobně se na mě podívá. "Trojky jsme tolerovali, ale čtyřky?! Holčičko, popadáš, takhle se na medicínu nedostaneš!" Sebere dopisy, které uvidí čouhat zpod postele a opět se na mě zlobně podívá. Prstem ukáže na stůl, kde je rozevřená učebnice. Zvedne při tm obočí, jakoby říkal: "Tak bude to?!"
"Jo se se mnou měla učit...Nevím, kde vězí." Odfrkne si a jednou volnou rukou si promne čelo. "Podívej Cassie, nepřejeme si, aby jsi se s takovou holčinou kamarádila. Je pro tebe moc nebezpečná..."
Zírám na něj. "Čím? Že má piercing? - Že chodí na plesy, pro 16-ti leté, zatímco jí je patnáct? Že se ráda baví s klukama? Že je milá? Že se baví s dospělými? Že..."
Vysypala bych řadu dalších argumentů, ale přerušilo mě nadšené poskakování štěrku, který se odrážel od nohou, obutých v červených converskách a s podkolenkami s růžovo-černými proužky. "CAAAAAAASSSSSSSSSIIIIIIEEEEEEEEEE!" Zařvala Jo, jako velká voda a vrhla se ke dveřím domu. Začala horlivě zvonit. Matka se lekla a nejspíš jí šla otevřít, protože jsem zaslechla, jak něco nespokojeně brumlá. Pak jsem slyšela taky jejich hovor. "Brý den, paní, je Cassie doma?" Ani nečeká na odpověď a jako tornádo letí nahoru. Zaklepe a vtrhne do pokoje. Skočí mi okolo krku a nadšeně se směje. Pak si všimne mého táty. "Brý den, pane..." Nedokončí. Táta se na ni zpytavě podívá." Dobrý den, Juliano, omlouvám se, ale Cassie se dnes musí učit." Vrhnu na něj nasupený pohled. Jo se jen usměje. "Proto jsem tady, domluvily jsme se, že se budeme společně učit." Prohlásí, jakoby to opravdu myslela vážně. Otec se na nás jenom pochybovačně zadívá, pokývne hlavou a nakonec odejde, zmaten a očividně nepříliš nadšem, a taky nejspíš brumlá něco, jako: "zatracenýholkypotížistkyseaniučitneumějí..." Vsadila bych se, že to bude mnohem delší, jak slovo nejobhospodářovávatelnějšími. Ale nechám to plavat, protože Jo hned chytá obil a volá svému tátovi, jakože někdo z práce, že si zapoměl klíče na stole. Společně se tomu smějeme a Jo mě vybídne, abych to zkusila u svého táty. Neodolám a nakonec to aplikuji. Jo mi vypráví o svém novém příteli, o ex příteli a kamarádce, se kterou její ex přítel začal chodit, a jak se z ní nakonec vyklubala pořádná mrcha, protože chtěla i Julianina druhého přítele a už ji vůbec nezajímal ten ex. Směju se jejímu spletitému vyprávění, když se mě zeptá na Christiana a vyjeveně přitom koulí velkýma očima. Musím se rozesmát. Hmátnu pod postel a ukazuji jií doisy. Zvlášť ten poslední, který pojednává o tom edávném challengi pro Christiana.
"To vždycky říkáš...New time, lásko-XXX?" Ptá se překvapeně Jo, jakoby mě ani neznala. Zadívám se na ni. "A co říkáš ty? - Vole, změna?" Chvíli se tváří uraženě a překvapeně zároveň, pak jí začnou neovladatelně cukat koutky a začne vydávat dusivé zvuky, pak se předkloní a prská a nakonec to přeci jenom vzdá a rozchechtá se na celé kolo. Nezadržitelně, zdravě a mladě. Směju se s ní, kdž v tom utichneme. Slyšíme kroky. Ozve se letmé zaťukání. Jo bleskurychle vytáhne plně popsaný papír a výrazně do něj ťuká a tváří se, jako mýlius. "Dále" Houknu, už s učebnicí matematiky v ruce. Matka otevře dveře a dívá se na nás obě poněkud nedůvěřivě. "Co to berete, že je to tak vtipné?" Ptá se matka. Podezřívavý tón je velmi, velmi zřetelný. Podívám se na Jo. ona něco určitě vymyyslí.
"Probíráme rovnice, madam. Zrovna jsem Cassie vysvětlovala průpovídku, jak jsem se rovnice učila já. Je to docela jednoduché a dá se to přirovnat k..."
Bylo mi jasné, že Jo už nikdo nezastaví.
"Mami, je to strašně důležité a já na to chci klid!" Psí oči na ni vždycky zabíraly. Mám kliku i teď. Uhne pohledem a opustí pokoj se slovy: "Děvčata, tak se bavte."
Jo okamžitě papír odhodí, jakoby byl jedovatý a ještě si otře ruku. "Huh, bleu" Prohlásí a já se jenom, jako vždycky, zasměju. Matematice unikáme oknem.
Vím, že příjde, al nechávám mu vzkaz na okně. Najde ho Nejdřív stejně půjde pod okno.
I on ví, co na něm bude instrukce, kam jdu a podpis:
NEW TIME, LÁSKO XXX
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama