Červenec 2013

Underdeath II. - The hated one

7. července 2013 v 22:24 | Amy |  Underdeath
2056 - současnost
Bertille...Je mrtvá a teď čeká na zařezení, i když obě dobře víme, že ji nejspíš přiidělí ke mně. Upřímě mě ani nezajímá, jestli ji vůbec přijmou, prostě má předpoklady k tomu, aby se stala čtečkou a když to vím já, tak mi stačí si ji nechat. Ona jedna z nejlepších adeptek na čtečku, jakou jsem kdy měla možnost vidět. Oproti mojí malé Bertille jsou všechny ostatní jenom tintítka....
Zvedla se z mého křesla a podívala se na mě svýma novýma, zlatýma očima, jakoby mě ještě nikdy neviděla. "Jak dlouho to potrvá?" Ptala se trošku zmateně. Její kůže byla nezvykle bílá, vlasy byly ještě u konečků trochu našedlé, ale jinak získaly kompletní černou barvu. "Nevím." Odvětila jsem s pokrčením ramen. Nikdo neví, kdy se objeví Rada, aby novou čtečku dosadila na něčí místo, nebo aby ji odstranila. Většinou čtečky odstraní, pokud se jimi stanou třeba náhodou, kdy si nějaká fanatická, malá holka bez nadání rozhodne stát monstrem, které umí zabíjet jenom tím, že se na někoho podívá. V takové případě je Radou okamžitě odstraněna. Ale čím větší nadání čtečka má, tím pomalejší Rada bude, protože bude trvat déle, než její maskování prohlédnou. Spokojeně jsem se usmála a v duchu jsem se tetelila blahem, nad dalším vítězstvím, které si mohu dopřát. Daerin bude soptit... Opět jsem se posadila na červenou pohovku z 19. století, která už nesla výrazné stopy, které na ní zanechal prach a čas. Velký hroznýš, stulený do klubíčka zvedl svou velikou hlavu a zahleděl se na mě. Pak se rozvinul z pohodlného klubíčka a doplazil se mi do klína. S úsměvem na rtech a trošku nepřítomným výrazem jsem hladila Azkarovu zelenou kůži. Bertille mě chvilku pozorovala. "Je krásný." Řekla najednou, jakoby mimochodem. Usmála jsem se. "Ano, já vím, že je krásný, maličká..." "Taky si pořídím hada." Řekla najednou hlasem, který vyzařoval jistotu.. "Hada si nepořídíš, hada ti proistě přidělí, nemůžeš si jen tak vybrat, jakéh magické zvíře chceš..."
"Ale já dostanu hada!" Opakovala seběvědomě a pozorovala Azakara svítícím pohledem svých zlatých očí. Už má nadání nějak moc...Pomyslela jsem si při pohledu na hodinky, když ve stejném okamžiku vyletěly do vzduchu dveře mého bytu. Bertille zavřískla a já vyskočila z pohovky. Azakar se mi bleskově postavil po boku. Čekali jsme, kdy uslyšíme vyzvání, nebo něco podobného, ale nic se neozvalo. Azakar zasyčel a rychle, jak jen hadi dokážou se odplazil do oblaku prachu, který někdo vykopnutím dveří a kousku zdi způsobil. Začal houkat požární poplach, ale třeskla pistole, která jej umlčela. Teď jsem si všimla Bertille, která se pořád krčí na tom samém místě. Azakarovo syčení doprovázel z oblaku tmy naštvaný mužský hlas a zvuky úderů. Pak Azakarovo syčení na chvilku ochablo a had byl odmrštěn přímo do mého náručí, kde se proměnil v zelený obláček páry. Bertille se na mě s hrůzou dívala. Ještě byla moc mladá na to, aby chápala celou moc Azakara a celkově i tu mou. Ale i tak moje moc nebyla špičková... Z prachového oblaku vystoupila, nebo spíš vyskočila postava, která mě okamžitě svýma velkýma, silnýma rukama přimáčkla ke zdi. Zalapala jsem po vzduchu, když jsem ucítila stisk na krku. Ze tmy zazářily nečí bělostné zuby. Bertille, která pohyb postavy sotva postřehla, zavřískla, ale přikrčila se ještě víc k zemi. Stiskla jsem zuby, pokoušejíc se osvobodit z železného stisku. Trochu povolil a já pootevřela ústa, lapajíc po vzduchu. V tu chvíli mi na rty vtiskl pevný polibek. Z rtů lapajících o vzduchu se staly lačné rty, toužící prohloubit polibek. Někde v koutku mysli jsem si uvědomovala, že Bertille tiše vzlyká. Uvědomila jsem si i skutečnost, že v plicích nemám vzuch a že mě Daerin líbá, jako o život, zatímco mě drží pod krkem a já jenom máchám nohama ve vzduchu. Prudce jsem vykopla nohou. Nemířila jsem moc přesně, nakopla jsem ho asi tak do půlky holeně, ale stačilo to na to, aby mě konečně pustil a se zaklením upadl. Zalapala jsem po dechu.. Plíce mě bolely přikaždém nadechnutí. Pak jsem se rozkašlala. Napůl zprachu a napůl z nedostatku vzduchu.
"Co to proboha bylo?" Zaklela jsem, pohledem hledajíc vzlykající, malou Bertille. Ležela schovvaná pod pohovkou a střídavě kašlala a vzlykala. Když jsem se potácivě přiblížila k pohovce, převládalo oboje. Daerin se zvedal z prachu, na tváři svůj stálý, okouzlující úsměv. "Jedna nula." Prohodil. Nejspíš se domníval, že jsem si tu zase jenom tak lektvařila, že to udělalo zdání, že tu je nová čtečka a on mi to nandal tamtím. Sladce jsem se usmála, ale bylo v tom víc jedu, než v Azakarových váčcích. "Dva nula pro mě, Daerine. Příště si tohle vloupání odpust!" Zavrčela jsem a vytáhla jsem vzlykající Bertille zpod gauče. Oči se mu rozšířily, když se na ni podíval. Stiskl zuby. "Je nadaná....A přeměněná..." Můj úsměv byl ještě širší. Alespoň takovýhle malý triumf! "Bertille se za mě přikrčila a sledovala ho bázlivým pohledem. On sebou škubl a pak se rozesmál. "Je vážně šikovná, už ve mně zkouší číst!" Rozesmál se a Bertille se zase o něco vystrašenější přikrčila. "Bertille, Daerin, Daerine, Bertille." Představila jsem je. Daerin před sebe natáhl ruku, ale Bertille vypadala, že ji ani za sto let nepřijme. Když udělala krok vpřed a podala mu ruku překvapeně sjem zamrkala. "Kdo...kdo to je, Luciano?" Ptala se, kyž se vrátila ke mně. Očividně tak nějak míň vystrašená. "Člen Rady, která tě bude zařazovat, maličká..." Podívala jsem se na Daerina. "Která už tě zařadila." Procedil Daerin, zvedl ze země svou pistoli a dal si ji za opasek. "Kam?!!" Děsila se Bertille a nechápavý pohled věnovala chvilku mě a chvilku Daerinovi. "Máš ji mít, háďátko, ale jestli tu bude další problém, přijdu si ji zlikvidovat osobně." Vražedný úsměv, který dokázal být tak okouzlující mu bude zdobit rty eště dlouho. "Neříkej mi tak!...Uvidíš...A teď vypadni z mýho bytu!" Zavrčela jsem. Azakar, již plně zformovaný, se mi zjevil u nohou a výhružně zasyčel. "Jak chceš, háďátko." Zasmál se. Koketně mrkl na Bertille a sebejistým krokem vyšel ze dveří. Světlé vlasy se při jeho chlzi trochu pohupovaly. Bertille se zdála šťastná..Jako jsem kdysi byla šťastná já, když jsem si s Daerinem směla poprvé zatančit....
Ach bože, jak já ho nenávidím!