Liščí drápy IV.

23. února 2014 v 23:36 | Amy |  Temní...jako noc
Třetí přecházel po sestřině komnatě. Očekával její návrat. Hodlal si s ní o jisté věc promluvit. Ačkoliv ji nenáviděl a nejradši by ji umlčel pro vždy, nyní potřeboval spojenectví. Nakonec se usadil do křesla, pošitého rudým sametem a vyčkával. Věděl, že bez sestry ztratí svůj vliv a mohl by být posunut dokonce ještě níž. Sestra ho nemá ráda, ochotně si s ním vymění jeho post Třetího, tvrdě vydřený lží, podovody a všeljakými dalšími úspěchy.
Po chvíli do dveří vrazila Ibrias. Její naštvaný pohled byl vidět už ode dveří. Byla z něčeho zklamaná. Na plynulé chůzi si už ve svých komnatách nedala záležet. Šla trhaně, trochu přihrbeně a rudé vlasy jí padaly do očí. Zprvu si bratra, usazeného v kesle ani nevšimla. Prošla kolem křesla k oknu a zatnula do okna nehty.
Usmál se. Dobrá možnost, jak ji překvapit. Na stolku byl nalitý pohár rudé tekutiny, jako vždy...Natáhl se pro něj.
"Pusť, co ti nepatří!"
Zavrčela Arcidémonka od okna, aniž se na bratra otočila.
"Liško..."
Pronesl napůl překvapeně, napůl uznale, ale pohár donesl až ke svým ústům a napil se. Olízl si rty a vstal.
"Měla jsi snad těžký den?"
Vyšel směrem k ní. Překvapila ji jeho starostlivost, ale vždy k němu byla nedůvěřivá, to musel vědět.
"Neříkej mi tak, je to už dávno."
Sykla popuzeně a otočila se k němu čelem. Paví šaty, jakoby tak nějak zešedly a na démonce bylo na chvilku vidět, že její věk už se dávno nepohybuje okolo jedné stovky.
"Ale, ale...sestřičko."
Usmál se úlisně a chtěl jí položit ruku na rameno, ale vysloužil si jen plesknutí přez prsty. Stáhl ruku zpět.
"Přišel jsem si pohovořit, ne se hádat..."
Zvedla k němu pohled temně hnědých očí.
"Ty vždycky jednáš a poté se ptáš, drahý bratře."
Pronesla chladně a pokývla hlavou, že může pokračovat, jakoby potřeboval její svolení.
"Chci ti nabídnout dohodu."
"Vždycky začínáš u podstatnějšího a kudrlinky až nakonec. Nejdřív řekneš, že mě snad chceš zabít a potom dodáš, jak že mi to dnes sluší..."
Zasmála se nevěřícně. Nebyl to hezký smích. Třetího z toho smíchu až zamrazilo v zádech. Začala být až příliš nebezpečná pro jeho postavení...A byla si své výhody vědoma.
"Nuže, dobrá. Včera, jak jistě víš, byla Debata Tří."
Nadhodil a ona jen přikývla. Stále na ní bylo vidět, že se jí ani trochu nelíbilo, že jednali za jejími zády. Přesto se její rty, natřené rudou rtěnkou pootevřely v pousmání, které odhalilo řady bílých jehličkovitých zubů.
"První ti už jistě sdělil, o co v Debatě šlo...Rád bych ti pomohl ohledně mladého Arnalla."
Upřímě se rozesmála. Dlouho.
"Odpusť, drahý bratříčku, že tě přerušuji, ale opravdu to myslíš vážně?! Chceš mi pomáhat ve svodech toho mladíčka?!"
"Chci ti nabídnout spojenectví. Víš, že jsem zkušenější, než mladý Arnall. On je slepice, zatímco já už jsem jestřáb, sestřičko. Až přijde čas, bude jej třeba odstranit, abys dosáhla sama svého trůnu."
Zpozorněla a úsměv jí na několk vteřin zhasl na rtech.
"To mi chceš nabídnout vraždu na obědnávku? Je to syn Prvního!"
Zavrčela, ale už si sama sebou nebyla tak jistá. Kousla se do rtu a začala přecházet po pokoji. Třetí se musel jenom usmát. Měl ji v hrsti.
Zakašlal. Překvapeně. Démoni netrpí nemocemi. Podíval se zmateně na svůj pohár s tekutinou, který stále ještě držel v ruce.
"Ty-!"
Zavrčel, když mu to konečně došlo. Jeho sestra stála u okna a široce se usmívala. Znovu začal kašlat a postupně vykašlával i černou démonskou krev. Upustil pohár a ten se rozstříštil na zemi. Bylo vidět ještě drobné bělostné vločky mezi rudou tekutinou.
Klesl na koleno, přemožen náporem kašle.
"Pořád tak připraven na vraždu, bratříčku? To tě nenapadlo, že jsem schopná tě tak rychle odstranit, že?"
Ladným krokem k němu došla a pozvedla jeho bradu tak, aby mu viděla do očí, zatímco on zápolil s kašlem a pokoušel se popadnout dech.
"Jenže ani tvá regenerace nestačí na cíleně vymyšlený jed..."
Její bratr se pokusil promluvit, ale zahltil jej znovu kašel, plný krve.
"Ach, asi tě zajímá, jak vysvětlím tvou smrt...neměj obavy. Zešílel jsi, protože jsi se domníval, že tě chci sesadit z tvého postu přeběhl jsi ke mně a ohrožoval jsi mě nožem, jenomže jsi uklouzl na rozlitém víně...sám sebe jsi zahubil. Dvě bodné rány do plic..."
Přikročila k bratrovi a v ruce se jí zaleskla dýka, jež mu vrazila do hrudi. Zachraptěl a hodil sebou. Upadl na břicho, ale stále se pokoušel vstát.
"Jenže ani to ti nepomohlo...nakonec jsi bez pomoci vykrvácel..."
Klesla k němu na kolenou a smočila si šaty v jeho krvi. Pokoušel se dýchat, ale neměl šanci.
Jeho sestra zvedla hlavu vysoko a křičela. Dlouho. Poté se ještě jednou zrochnila v jeho krvi. Nadzvedla jeho tělo a dýku opět vrazila do původní rány. Obemkl dýku rukou, jakoby ji chtěl vyndat..Poslední, co slyšel byl její další křik.
"Můj bratr je mrtvý!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama