Velká Čtyřka

19. února 2014 v 22:12 | Amy |  Temní...jako noc

V sále bylo jako obvykle rušno. Debata Tří se protáhla do ranních hodin, přesto se však nezdálo, že by některý z démonů nižššího stupně přestal být napjatý nebo nervózní. Starší démoni posedávající pospolu se naopak tvářili velice nezaujatě, jako by se za velkými černými kovovými dveřmi nerozhodovalo o dalším osudu jich všech. Rušný hovor po chvilce přerušila silná rána a většina démonů se ohlédla po zdroji zvuku. Do velkého sálu nakráčela Čtvrtá. Ticho, které vyvolal její příchod nadlehčoval jen klapot jejích vysokých podpatků. Když procházela mezi dlouhými stoly, které byly po stranách velkého sálu, většina starších démonů sklopila hlavy, jako by se náhle začali zajímat o své prázdné talíře. Naopak démonci nižšších tříd natáhli krky a s jakousi nadějí doprovázely Arcidémonku pohledem po celé místnosti. Límec z pavích per se v rytmu jejího ladného kroku natřásal, ale jen lehce, spíš, jakoby plynula místností. Klapot jejích bot ustal, až když se dostala na konec velkého sálu. Rázně se otočila a přejela všechny přítomné pohledem velkých temně hnědých očí. Z její tváře se dalo jen velmi těžce rozpoznat, jakou má náladu. Nikdo si nemohl být jistý, zda se právě nechystá vlastními silami rozbořit celé Peklo. Pohodila hlavou a kadeře rudých vlasů se rozprostřely po jejích zádech, připomínajíc krvavý vodopád.

"Proč mě nikdo nezavolal a o debatě Tří se dozvídám až teď!"

Prohlásila hlsem, kterým by se i víla mohla chlubit, ale pouze tehdy, kdyby nebyla její ústa plná ostrých jehličkovitých zubů, jak tomu bylo u Čtvrté. I když tón jejího hlasu a její postoj nenaznačovaly, že by v sobě měla zlost, cosi uvnitř jejích temných očí všechny okolo varovalo už po jejím příchodu. Tichou místností se rozlehl zvuk skřípající židle, když se jeden z nejstarších démonů postavil.

"Odpusťte mi tu drzost, má paní, ale nebyla jste pozvána."

Arcidémonka si jednoho ze svých odpůrců změřila až příliš klidným a chladným pohledem, toužíc ho na místě roztrhnout vejpůl. Byla toho schopná, toho si byli vědomi všichni. Nedávno byla celá démonská Rada svědkem veřejné popravy kvůli urážce dopuštěné na Čtvrté. Její sadismus přerůstal i hranice Pekla...Usmívala se.

"Mám právo na informovanost. Mí drazí nemohou uspořádat bez mého svolení debatu."

Prohlásila vítězoslavně a nepřestávala se škodolibě usmívat. Úsměv jejích jehličkovitých zubů sice trochu kazil její vzhled, ale i tak musel každý nižšší démon v síni přiznat, že je nádherná. Nádherná a děsivá.

"Podle nových zákoníků Pekla není třeba debaty svolávat pro všechny členy Velké Čtyřky."

Ozval se hlas za Arcidémonkou. Její výraz se ve vteřině změnil na překvapený. Nižšší démonci už neudrželi pozornost a ozvěna stěn odrážela jejich šepot, že připomínal hlasy duchů.

Arcidémon, co vyšel z kovových černých dveří působil mladě a elegantně. Se svými plavými vlasy a černýma očima byl svým způsobem Čtvrté velmi podobný. Nebylo se čemu divit. Třetí byl její bratr.

"A co očekáváš, drahý bratře. Mám se veselit, když se dozvím, že proti mně zase kuješ pikle?"

Prohlásila Arcidémonka s vlídným úsměvem a nechala si od svého bratra políbit ruku, jak bylo zvykem. Mluvili spolu tónem jako praví sourozenci, ale co se skrývá pod slupkou temných očí těch dvou věděl málokdo.

"Má paní..."

Přistoupil První s kamenným výrazem na tváři. Byl až příliš chladný, ale na rozdíl od Druhého nezanedbával své společenské povinnosti natolik, aby to bylo až příliš očividné. Když opatrně přijal nabízenou ručku Arcidémonky, musel se opravdu hodně sklánět. Na několik vteřin, kdy se jeho chladné rty otřely o hřbet její ruky se jeho žluté oči zvedly k její tváři. První ji neměl rád. Ačkoliv k ní měl alespoň respekt. Byl z celé Velké Čtyřky, která vládla Peklu, nejstarší. Všichni členové Velké Čtyřky byli sami o sobě chladní, elegantní a vyzařoval z nich respekt. Z Prvního šel strach. Choval se klidně, rozvážně, ale jeho chladné a nenucené vystupování z něja v Pekle neudělalo zahořknutého sarce, kterým bezpochyby také z částo byl. Byl nebezpečný.

"Jako obvykle tě moc ráda vidím, drahý příteli."

Zatřepala řasami Arcidémonka. Její výraz se značně změnil. Zbožňovala Prvního.

Druhý jen postával mlčky za svým otcem. Nikdy se nezajímal etiketu, tím méně o celou situaci v Pekle. Saethen Lucif Diablo se otočil na svého syna, budoucího vládce a Druhého člena Velké Čtyřky a jen si tiše povzdechl. Arnall Lucif Diablo byl sice mladý, ale nedalo se říct, že by byl zcela nevychovaný a navíc pro Arcidémonku znamenal jedinou cestu k Prvnímu.

Když ke Čtvrté Druhý přistoupil a pod odzorem svého otce políbil Arcidémonce ruku, usmála se. Vlídněji, dravěji, svůdněji. Přesto Druhý zůstával mlčenlivý. Velkou síní se opět ozýval halas. Tichý, za přítomnosti Velké Čtyřky ani jeden ze starších démonů nesklopil hlavu. Mladí démoni nespustili pohled ze čtyř vládců. Druhý však hleděl do země, i když se zařadil na své místo po boku otce...měl o čem přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama