Myratus

17. března 2014 v 22:14 | Amy(a pár dalších) |  Pouze jedna...
Věnuji se RPG a byla by škoda sem nedat nějaké staré sepsané blbosti, jaké jsem si vymýšlela při sestavování postav...Je to trochu jiný, bláznivější žánr, ale snad se bude líbit a neodsoudíte ho hned po přečtení první části ;)
Ať se líbí :)
P.S: Takto jsou zvýrazněny názvy kapitolek nebo jejich účastníci :)

Počátek
"Lehni, potvoro..." Komentoval Ethan Vierův pokus o zvednutí se z postele. Lemra,černá puma, ležící v nohou postele zamručela a převalila se a po chvíli opět poklidně oddychovala. Viero, přistižen při činu jen vzdychl, odložil oblečení a opět se natáhl vedle bruneta.
"Kam jsi chtěl zdrhnout?"
Pokračoval Ethan velitelským hlasem a přivinul milence k sobě.
"Nikam...jenom venčit Lemru."
Pohlédl Viero na zvíře, které již klidně oddechovalo, ačkoli se u jejich nohou občas převalilo.
"Určitě..."
Prohlásil Ethan tónem, který jasně naznačoval, jak mu tohle věří.
Viero mlčel a nejspíš přemítal, zda to, co řekl mělo nějaký vliv na to, že Ethan prokoukl, že mu chce zmizet.
Ethan mu ale po chvíli s šaškovským úsmáním prohrábl vlasy. Viero se jenom jemně pousmál, ale jinak nebyl vytržen z víru myšlenek.
"Vivi..."
"Hm...?"
"Netrucuj, nech toho a pojď sem."
Zavrněl Ethan a vyhledal milencovy rty.

Moira, Lišaj, Kdo by to byl řekl?
Les byl tichý a zdál se svým spůsobem docela smutný.
"Moiro?"
"Co je?"
"Kdy už tam budem?"
"Nestěžuj si...Za chvilku."
"Můžu si stěžovat, to mě tu bolí nohy, ty se zatím jenom vezeš."
"To není fér, Lišaji."
"Co?"
"Že tě bolí nohy, přece."
"Ale...ano, přesně to jsem chtěl říct!"
"Ano, tak hezky pokračuj, nebo ti zdřevění kopýtka."
Kůň si jenom pohrdavě odfrkl, ale opravdu přidal do kroku.
"Vidíš, že to jde."
Pousmála se Moira na koně. Sice vypadala, jako blázen, když si povídala s koněm, jehož hlas nikdo jiný neslyšel, ale jí to zatím nijak nevadilo.
"Moiro!"
Odfrkl si kůň a pohodil hlavou kamsi pryč.
"Copak se děje?"
Popleskala koně po krku.
"Tam někdo je..."
Moira se nadzvedla v třmenech.
"Je tam někdo?!"
Zavolala. Nikdo jí ale neodpověděl.
"Nevíš, co cítíš, zvíře pitomý..."
Prskla celkem naštvaně Moir, ale i tak si našla svou dýku, kdyby náhodou. Jenomže na magii byla příliš krátká. Náraz čehosi modro-bílého ji odhodil ze sedla. Hekla, když na zemi konečně popadla dech. Lišaj tančil na zadních a poplašeně frkal, uši přitažené k hlavě a kopyta bušící do vzduchu kolem Moir.
"C-co?!"
Hekla Moir vyjeveně, když se před ní objevil jakýsi dlouhovlasý, bělovlasý muž.
"Kde je moje hůl?! Mluv!"
Zavrčel naštvaně a mířil na ni rukama, jakoby jeho ruce byly nějaká nebezpečná zbraň. Vlasy měl delší, bílé, ale obličej měl stále neuvěřitelně mladý. Měsíc zářil na nebi, zdálo se, jakoby silněji.
"Hůl?!"
Vysoukala ze sebe Moira podrážděně a vyplivla trochu krve. Kupodivu se zdálo, že to toho útočníka nějak zpomalilo, nebo dokonce i překvapilo...
"Kdo jsi?"
Optala se Moir, torchu klidněji.
"Orion."
Překvapilo ji, že jí šílený mladíček, nebo čaroděj vůbec odpověděl.
"Podívejte, Orione, nevím, co po mě chcete, ale ať je to cokoli, tak to nemám. Nebo, pokud chcete peníze, budete si je muset vzít z sedlový brašny."
Poznamenala kysele.
"V-vy nejste ten bandita?"
Moir protočila oči a spustila nával ironického smíchu.
"Ne." konstatovala, když se alepsoň trochu uklidnila. "Opravdu děkuji, že si myslíte, že vypadám, jako bandita."
"P-promiňte, omlouvám se, ale já jsem myslel, že...že jste ten zloděj."
"Zloděj čeho? Holí je tu po lese spousta! Tak proč bych vám kradla tu vaši!"
Křikla Moir popuzeně, nyní již na nohou a pokoušejíc se sklidnit Lišaje.
"Ale já myslím tu svou...Bílou, z březového dřeva."
"Aha. Tak takových je tu taky spousta."
Poznamenala ironicky a očividně dost naštvaně.
"Pomůžete mi ji najít?"
Ptal se čaroděj, náhle schlíple, chcíple, jak se na čaroděje očividně nesluší.
"Dobrá..."
Už jenom souhlas byla chyba. - Kdo by to byl řekl?

Viero a Ethan, Australské veverky
Viero se přitulil k milenci a láskyplně mu prohrábl vlasy. Ethan se jenom trochu zašklebil.
"Co?"
Chtěl okamžitě vědět Vivi.
"Ale nic..."
Konstatoval Ethan, pobavený myšlenkami na to, jak takhle prohrábl jednou vlasy Moiře. Jeho vysvětlení ale Viera pramálo uspokojilo. Zlatooký se nadzvedl na loktech a zadíval se na bruneta. "Řekni mi to."
Naléhal se zvědavostí malé holky.
"Niic..."
Protáhl popuzeně Ethan a přitáhl si milence blíž k sobě. Vivi mu na rty vtiskl polibek, ale nenechal se jenom tak utišit.
"Co?"
"Jsi zvědavější než australská veverka."
"To je sysel."
"Je to australská veverka."
"Je to SYSEL a nepleť si exotická zvířata s něčím takovým."
"Je to veverka."
Viero protočil nad tou nezáživnou a prámálo naučnou konverzací oči v sloup.
"Copak se hodí říct, jsi zvědavý, jako sysel?" Konstatoval Ethan.
"Jsem zvědavý, ale rozhodně ne, jako sysel."
Ethan milence objal a zlíbal jeho rty, aniž by mu dal prostor se nadechnout.
"Teď budeš konečně mlčet?"
Zeptal se, když se o kousek odtáhl. Viero, jakoby chvilku přemýšlel, se nahrnul k Ethanovi a jaksi výmluvně zakroutil hlavou, avšak žádná další přestřelka komentářů se nekonala.
Ethan zastrčil Vierovi pár vlasů za ucho a opět ho políbil, déle, vášnivěji, pohrávajíc si pod peřinou s Viviho slabinami.
"Zbožňuju, když jsi ukecaný..."
Zavrněl po chvíli Ethan, když stejný dotek pod peřinou pocítil i on.
"Idiote."
Komentoval láskyplně Viero, který si po chvilce přestal hrát jen s Ethanovými slabinami. Ethan slastně zamručel a po chvilce byl v ohni i Viero.
O tom, co se dělo pak snad ani není třeba povídat..

Elisha, Axel, Vzájemná důvěra
Axel se zasmušil. Bylo odpoledne a jeho družka se stále ještě neprobrala. Upravil si pásku na oku a znovu se na ní zadíval tím zbylým, s nadějí, že se probere. Dech pravidelný neměla... Rozhodně by teď potřeboval čaroděje, ale kde někoho takového vzít v lese, to už je o trochu složitější... A toho jednoho, kterého ve spánku obral nechtěl opět hledat.
"Lish..."
Zamumlal a jen složil hlavu do dlaní. Z dumání nad celou věcí jej vyrušil cinkavý zvuk. Nebyly to podkovy koně, nebo čekohokoli jiného. Spíš, jakoby se uprostřed lesa náhle zjevil zvonek, který běžně oslavuje příchod Vánoc. Zvuk vycházel z bílého předmětu, uchyceného u sedla koně, kterého bělovlasému mladíčkovi ukradli. Kůň, kvůli divokosti uvázaný u stromu, pohazoval hlavou a neklidně podupával, jakoby chtěl znovu začít jančit. Axel se zvedl, přemožen zvědavostí a šel se toho předmětu dotknout. Jakmile po něm ale natáhl ruku, bílá klisna zaržála a bleskurychle uskyčola stranou.
"Tak ty takhle!"
Zabručel lupič nespokojeně a vrhl se pronásledovat klisnu, která poskakovala na konci provazu, pokoušejíc se konopné lano přetrhnout. Když bílou hůl konečně vysvobodil ze zajetí bělky, pořádně si ji prohlédl. V jeho rukou okamžitě přestala zvonit, což mu bylo divné... Párkrát s holí zatočil... "Hm, bříza." Zamumlal si pro sebe a pokusil se hůl ohnout. Bez úspěchu. Hůl se jenom párkrát zakinklala ze strany na stranu a opět nabyla původní - celkem rovný tvar. Ohlédl se na svou společnici, jakoby zvažoval, že ji zde nechá a půjde za svým štěstím dál...
Jakoby jeho přání vyslyšela, otevřela nejdřív jedno oko a dech se jí zlidnil.
"Ax-?"
"Lish!"
Vyjeveně se otočil lupič a jal se společnici objímat.
"Nech mě..."
Vzpouzela se skoro zoufale, načež jeho obletí porušila ranou pěstí.
Zbytek si nepamatoval, ale když se probudil, byla jeho hůl, společnice i kůň pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama