Nová tvář Temna

6. března 2014 v 17:07 | Amy |  Pouze jedna...
Psáno, jako volné pokračování série J.K. Rowlingové. (Pouze pokus) Ale nápad mě hned zaujal a já neváhala s jeho alespoň částečnou realizací. Ačkoliv jsem HP nečetla (ano, pouze jsem shlédla filmy - i když vím, že knihy jsou lepší, k jejich přečtení se nechystám), pokouším se představit si Voldemortovu dceru.

Emily dlouho prohledávala knihovnu odshora dolů. Bohužel onu knihu se jí najít nedařilo. Kouzelnické dějiny...Pch. Tak používaná kniha a tak snadno se ztratí. Už je to pěkná spousta let, co se Emily učila o Albusu Brumbálovi, který tu kdysi dělal ředitele. (Měla doma strašnou spoustu kartiček z čokoládových žabek s jeho podobiznou) O jeho osudu se toho mnoho nepíše, ale i tak Emily přišel dost zajímavý. Spíš ji ale zaujal onen další ředitel, o kterém se právě nikdy moc nemluvilo. A pokud ano, tak jako o "řediteli za vlády toho, jehož jméno se nesmělo vyslovovat." Jen málokdo byl ale Emily schopen říct, o koho vlastně šlo, nebo kdo vůbec byl onen "ten, jehož jméno nesmíme vyslovit." Díky profesorce Sorryové na to ale přišla, nebo alespoň na jméno jednoho z nich. Jmenoval se Severus Snape. Prý ho nakonec sám "ten, jehož jméno nesměli vyslovit" zabil, protože si myslel, že ho zradil, nebo vlastně si od začátku myslel, že byl s ním, ale potom se to nějak vźvrtlo a on o něm pochyboval a zároveň nepochyboval a...
Emily se začala ztrácet v myšlenkách, zatřepala plavou hlavou a začla opět prošustrovávat regály. Byla snad jediná ze Zmijozelské koleje, která se zajímala o takové věci a která v knihovně trávila veškerý čas, který mohla. Celkově by Emily každý na první pohled zařadil do Nebelvíru. Vypadala tak sladce, měla hezký úsměv, modré oči a kamarádskou povahu, nebo se to tak alespoň zdálo.
Bůhvíproč si ale vždycky přála zapadnout do Zmijozelu. Pamatovala si to, jako včera, když jí přišel dopis a ona skákala dva metry do výšky radostí, že půjde konečně do Bradavické školy. Rodiče by sice preferovali, kdyby chodila do Krásnohůlek, dokonce jí přemlouvali, že se blíž ke Krásnohůlkám přestěhují, aby jí mohli vidět denodenně, ale stejně si Emily prosadila svou. Rodiče nidky neposlouchala. Navíc věděla, že ji v šesti adoptovali a celá kouzelnická škola pro ně byla obrovskou novotou.
Profesorka Sorryová dívce poklepala na rameno, až Emily málem vyskočila z lavice. Byla tak zahrabaná do myšlenek, že jí chvíli trvalo, než se vzpamatovala.
"Co je? Co se děje?"
Vypískla a zaklapla knihu takovou rychlostí, až se ten zvuk rozlehl po celé knihovně a většina studentů zvedla hlavy od svých knih.
"Nic, jenom kontroluji, zda se věnuješ studiu."
Prohlásila nanejvýš uhlazeně profesorka Sorryová, hlavní profesorka Zmijozelské koleje.
"Ah, jistě, omlouvám se."
Pronesla lehce poníženě Emily, třídní premiantka, a poté jen tiše usadila zpět a pokračovala v četbě, respektive v hledání onoho záhadného chlapíka. Protože ji "ten, jehož jméno nesměli vyslovit" velice fascinoval...

.....O pár let později....

Emily stála na okraji mrtvého jezera. Všechno uvnitř bylo mrtvé, tiché...A i ony věci uvnitř. Ačkoliv se pohybovaly a připomínaly živé bytosti. Mušle uprostřed ostrůvku byla již prázdná. Tajemství bylo dávno pryč. Tohle místo už nemělo existovat. Přesto sem Emily zavítala. Bylo to jedno z mnohých míst jeho odpočinku. Jejího otce... Už je to kolik let, co zemřel a ona se dostala někam, kam neměla. Do sirotčince. Jako on kdysi. Byl to snad i její osud, následovat ho? Doufala, že ano, protože to by pak znamenalo skvělou věc. Hezká tvářička se zkroutila do zlomyslného úsklebku. Máchla rukou, v níž se náhle objevila hůlka. Cizí hůlka. Světlo na konci hůlky se zprvu zdálo zlatavé, ale později dostalo zelenou barvu. Dvacetiletá Emily...Nebo alespoň tvář dvacetileté, kterou mělo dítě s duší stařeny. A stařena, která zemřela kdysi se svým otcem, jehož jména se měl každý bát, se také zlomyslnému úšklebku nebránila. Pomsta bude sladká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama