Ticho před bouří - Angel Pray I.

27. května 2014 v 15:57 | Amy |  Angel Pray
Další začínání od nuly...Poslední dobou se mi zdá, že vlastně nic nedokončím..Nebojte, já to tak možná v šedesáti doženu :D Jinak doufám, že vás Angel Pray alespoň trochu zaujme. Konkretuzuji: Bratr Sunny, který se po tom, co umřel stal sestřiným strážným andělem. Překonala jsem se a díky inspiraci od Frozen popisuji pouze sourozeneckou lásku, nikoliv romanci! I když... :3
Ať se líbí :)



Ráno, jako každé jiné. Tiché, přesto plné bolesti. Mlžný opar se nad údolím vznášel ještě dlouhé hodiny po svítání, takže jej první sluneční paprsky provrtaly až okolo desáté. Škubl rukou a tiše zasyčl v dalším návalu bolesti. Sunny ještě spala a ze spánku občas něco zamumlala. Věděl, jak roztomilá umí být, ať chce, nebo ne. Pohlédl směrem k její posteli a na několik chvil se zahleděl na její uvolněnou tvář. Nosík, pokrytý drobnými pihami, rezavé vlasy rozprostřené na polštáři. Byl rád, že ji neprobudil, alespoň projednou. Další škubnutí ho přinutilo zakousnout se do vlastního rtu, aby nevykřikl. Vydal jen onen tichý syčivý zvuk, když vypouštěl vzduch z plic. Zaťal prsty s bílými chomáčky do prostěradla a čekal, až bolest pomine. Poté se opět opatrně zahleděl k posteli Sunny, odkud jej nyní sleodvaly dvě zelné oči.
"Znovu?"
Řekla jen a nepřestávala ho pozorovat zelenýma očima, ve kterých byla zvědavost, ale zároveň lítost, i jisté porozumění.
Byl schopný jen přikývnout a zahleděl se tentokrát k zemi, jakoby si přál, aby ho ty zelené oči neviděly. Nepřál si, aby ho Sunny pozorovala při takovéhle činnosti, při bolesti, která jejího, jindy silného bratra tolik ochromovala, která byla schppná jej dostat na kolena během několika vteřin.
"Mám už vstát?"
Odhodila deku, jakoby tím nebrala žádné kompromisy. Zvedl se dřív, než ona.
"Ne....budu v pohodě, ještě se vyspi, potřebuješt to."
Chabě se pousmál, přičemž na jazyku ucítil kovovou pachuť krve z rozkouslého rtu. Nejistě si ho prohlížela zelenýma kočičíma očima, které, jakoby ho uvnitř skenovaly a četly přesně to, co si pomyslí. Lehce oči přimhouřila a na chvilku se v nich zračila starost.
"Nemám ti alespoň udělat-"
"Ne, vážně sjem v pohodě."
Zopakoval, přičemž si stále jednou rukou držel bolavé rameno. Její pohled byl nyní ještě o něco víc nevěřícnější. Zakroutila hlavou a otevřela pusu k námitce, ale opět zalezla do postele, přehodila přez sebe deku a otočila se k němu zády. Až když si byl jistý, že slyší její pravidelné oddechování, se opět posadil na postel. Stáhl si ruku z ramene a zahleděl se na karmínové stopy krve na konci svých prstů. Mazlavá rudá tekutina ho na několik vteřin zaujala, ale jen do doby, než si opět sáhl na záda. Sevřel jedno z pírek které vyčuhovalo u lopatky a opatrně jím zahýbal, načež jej prudce vytrhl a znovu zabručel. Otřel si krev a vstal. Dnes už toho měl opravdu plné zuby.
Ještě na chvíli se zahlédl na Sunny, která byla opět ponořená do říše snů a vyšel z pokoje. Kalhoty od pyžama měl lehce pošpiněné krví. Ani se neobtěžoval je čistit, denně je vyhazoval, pokud byly od krve a další den si jednoduše kupoval nové. Ačkoliv se Sunny již tolikrát nabízela, že mu může něco vyprat, nikdy ji neposlechl, nidky od ní nic nechtěl, pokud se to netýkalo jí samé. Jeho malá Sunny. Přál si ji vidět dospívat. Bylo až neuvěřitelné, že jí bylo sotva šestnáct...Touhle dobou by mu bylo... Chm, slavil by dvacáté narozeniny. Zadíval se na své paže, jakoby stále nemohl uvěřit, že jsou z masa a kostí. Přesto to byla pravda. Nebyl věřící..tedy, myslel si to, dokud se po smrti neprobudil. Byl viditelný pro ostatní smrtelníky, jen nestárnul. Zasekl se v čase své smrti a stal se strážným andělem své sestřičce, které bylo tehdy sotva třináct.
Pohlédl na kalendář na stolku v kuchyni. 20. března 2123 hlásalo červené čísílko. Poté se na maličkém displeji objevila pokojová teplota a následně tam skočil čas. 8:20.
Ještě je brzy...
Vzdychl a prohrábl si tmavé vlasy. V moderním světě snad andělé ani nemohli existovat. Tolikrát si říkal, jaký je to nesmysl..., dokud nepocítil bolest svých vlastních křídel křídel.
Došel ke skříni v obýváku a vytáhl si oblečení. Běžeckou mikinu a kalhoty, do kterých se honem nasoukal. Drsný materiál ho ještě chvíli štípal na zádech kvůli čerstvým rankám, ale dalo se to vydržet. Ještě naposled nakoukl do ložnice. Spala. Kupodivu mu to i nyní vykouzlilo úsměv na tváři. Obul se a co nejrychleji vyrazil.

...

Tobias:
Chladný vzduch se mu zakousl do kůže, až to zastudilo. Otřel si tvář a zahleděl se na údolí pod sebou. Bez všech moderních vymožeností, na které tu málokdo měl peníze to tu vypadalo poklidně a mírumilovně, snad i starobyle, přesto věděl, co přesně tu hledá. Pro ni to musel udělat. Jinou zabít, aby jeho mohla žít. Se zábranou výčitek se srovnal už dávno. Mnoho jiných kvůli němu už umřelo a za ty věky už to přešel. Mnoho jich žilo v zapomění v telmné náruči bílých kostnaných paží. Proč tedy o tuhle tolik stála a chtěla ji mít...? Jakoby na Sunny Pray bylo něco zvláštního.
Zkousl si ret a vykročil po horské stezce. Trochu si stáhl kapuci od pláště do čela, aby mu vítr tolik nefoukal do tváře. Na horských hřebenech byla zima, ale v údolí bude jistě docela brzy příjemné teplo. Znovu se ponořil do myšlenek na ní. A také na další nebožačku, které vezme život. Onu Sunny, kterou mu popsala neznal. Tušil jen, jak bude vypadat, tušil, jaký strach bude mít v očích, až si pro ni přijde...Jakoby byl sám smrťák s kosou... I když byl jen jedním z jeho poskoků...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama