Bráško nech mě žít/být.

17. června 2014 v 16:21 | Amy |  Poems...

V této básni se tak trochu prolíná můj vztah se sestřičkou. (Já tu ale byla ta mladší :)) Proto nejspíš vím, jak se cítí/cítila :D Je to dávno, sis...
Ať se líbí :)


Na dřevěném parapetu,
na sklo okna čmárám větu.
Co píšu v té větě?

Prý je ti to jedno
žijeme jen jednou.
Proč zrovna v tomhle světě?

Vidíš černě, já zas bíle.
Přesto žijem stejné chvíle.
Co o parapetě...

Nech mě, nic ti nedělám,
jen čmárám na sklo, Povídám:
necháš toho?!

Znovu zkouším najít větu,
už roztála
přerazím já toho sketu.
Jako odmala.

"Co mi lezeš po nohy?
Kam jdeš?
Nic ti nedělám!
Au, nech mě!"

Křičí, že to není fér,
že i on má právo her.
Že na tomhle parapetu,
on si hrával na odvetu.
Sedíme dva vedle sebe.
On se zlobí a mě jebne,
respektive, z něj.

Co měl smíchu k rozdávání,
se mnou ale sranda není.
Chci jenom na parapetu
napsat na sklo svojí větu:

"Bráško, nech mě žít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama