Cien - 3.

5. dubna 2015 v 0:07 | Amy |  Cien
Další část o Cien.. Snad zaujme, snad pobaví.. Ale stále jen začátek příběhu :))
Ať se líbí :))



"Cien... Dobré ráno."
Něžně mi prohrábnul vlasy Derek. Ležel vedle mě, zatímco já byla zabalená do deky, jako nemluvně. Moje oblečneí vzalo za své a já se tu nacházela jen ve spodním prádle. Což jsem zjistila až po nedůvěřivém ohledání sebe samy.
"Chlíváku."
Zašklebím se na něj, když zjistím, že po dobu mého posilujícího spánku jsem zůstala nedotčena. Zvyk z minulých dob... A on mi úšklebek opětuje. Jenom nevinně pokrčím rameny nad touhle němou výtkou. Je to asi lepší, než kdyby se ohradil ve stylu "Za koho mě máš?" a já bych mu to bez keců oznámila. To by ale hrozilo, že ztratím bezpečí jeho domu a postele a pořád jsem asi nebyla ve stavu, kdy bych byla schopná odolávat nějakým dalším upírům, co rádi tyranizují mladé nemrtvé. Z nemilých myšlenek se ušklíbnu.
"Kolik je hodin?"
"Bude asi tak 9."
Tipuje, ale v jeho hlase zazní nejistota. Takže se sotva koukal na hodiny. Přejedu ho pohledem. Rozvaluje se vedle mě, hrudník nahý a od pasu dolů zakrytý vlastní dekou. Má podepřenou hlavu přesně v takovém výrazu milence, který se vzbudil vedle své nové milenky s pocitem nejšťastnějššího muže na světě. Polknu.
"Tys tu spal?"
"A kde jinde bych asi měl spát?!"
Okřikne mě a já už radši poslušně mlčím.
"Ukaž rány."
Posadí se a mě zalétne pohled k dece, která se sveze o něco níž. Jakýsi "bezpečnostní pohled." Všimne si toho a deku ze sebe stáhne.
"Mám spodky, vidíš? Spokojená?"
Praštím ho pěstí do ramene a on ze zvyku hekne.
"Sadistko."
"Masochisto..."
Oplatím mu s úšklebem a raději se posadím, abych šla najít svoje oblečení. Pokud je tak 9, už by asi bylo na čase jít...
Asi pozná, na co myslím. Převalí se na dece, jako unavený pes, který by nejradši zalezl ještě pod deku.
"Vstávej," Nutím ho, ale spíš jenom silou vůle, než fyzicky. Na to jsem ještě pořád moc unavená. Jakobych až teď pochopila, že moje tělo nezvládá trochu toho náporu, že ještě včera jsem měla tělo na dvě poloviny.
"Zůstaň ještě do zítra, Vespacián to nějak pochopí."
"A když ne?"
"Tak mu to vysvětlíš..."
Chabě se zasměju. Stvořitele sklamat nemůžu. Nesmím a těžko by se mi něco takového povedlo.
"Hni kostrou, Dereku, odmítám chytat taxík..."
Cosi mumlá, ale nakonec ho můj hlas skutečně vykope z postele. Znovu vzdychnu. Asi bych ho dokázala vykopnout i rychleji ale nemám sílu na nějakou zlost. Snad až příště.
Obléká si košili a já, již plně navlečená do potrhaných džínů a zabahněné halenky si podpírám bradu o barový pultík.
"Hraješ si na štamgasta?"
Ponoukne mě Derek, zatímco souká nohy do kalhot a culí se.
"Na něco čekám pořád, počkám si i teď."
Odbudu ho a radši vstanu, abych se pořádně protáhla. Alespoň, že už jsem znovu v jendom kuse. Chybělo mi, být na nohou a moct chodit. Bezbrannost je na světě to nejhorší. Uvědomím si, že už zase přemýšlím o tom, jak moc mě za tenhle úlet Vispacián zbije. Asi ne moc. Udělala jsem jak jemu, tak Derekovi horší věci, na které se jen tak nezapomíná. Ale Vis asi věděl, co si bere pod křídla. Koneckonců, bývala jsem čarodějka a jako upírka bych neměla žádnou moc. Jakožto nemrtvá alespoň něco umím.
"Proč si neotevřeš portál?"
Protáhne se Derek, sebere klíčky od auta a chvíli se hádá s několika zámky na dveřích.
"Ze stejnýho důvodu, proč jsem ho nepoužila včera."
Odseknu, i když si zas tak nepříjemné odbytí nezasloužil. Ale já mám holt mluvení akorát tak dost a protože mě Derek dalším popichováním a vyptáváním nechce naštvat, raději moudře mlčí a já mu snad projednou všechno schvaluju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama