Cien - 6.

5. dubna 2015 v 0:36 | Amy |  Cien
Že bych se z minipovídek konečně rozepsala? Ani náhodou! :3 :D
Ať se líbí :))


Vklouznu do obchodu s ošuntělými kabáty ve výloze. Stejně se tu kabáty ani nečistí, ani neprodávají. Ale mít tu známé z dob čarodějnického řádění není úplně od věci. I když čarování můžu teď rovnou hodit za hlavu. Od doby, co jsem se změnila jsem tu nebyla. Nečekám proto zrovna milé uvítání. Hned, jakmile za sebou zavřu dveře mnou čísi zaklínadlo smýkne na podlahu a já sotva stihnu vykřiknout ochranné kouzlo, než se mi před oči zabodne kuchyňský sekáček.
Tranja ani s ničím jiným bojovat neumí, nedivím se. A její zaměstnavatelka, tedy ta, co právě tady vykřikuje další salvu zaklínadel taky sotva vládně něčím dalším.
"Tranjo, dost, proboha!"
Zavrčím mezi ochrannými kouzlíčky, která mě teď vyčerpávají mnohem víc, než kdybych byla čarodějka... Tedy, živá čarodějka.
Mohutná kuchařka se zarazí a svým drsným chlapským hlasem podotkne ke své zaměstnavatelce.
"Madam, to je ta... Cien."
S výdechem si setřu z čela kapičky potu. Jakoby mi můj stav, tedy, nedávné rozpůlení mohlo ještě přidat na síle... Kéž by.
Luncia Friellard si s povytáhnutím obočí zastrčí svůj šamanský nožík zpátky do pouzdra na boku a věnuje mi opovržlivý, ale zároveň zvědavý pohled. Vím, že odhaduje, kolik z člověka ze mě zbylo a pokud ano, jestli se náhodou Vispacián nerozhodl mou starou známou zlikvidovat. Respektive, jestli se nerozhodl mě poslat, abych ji zlikvidovala. Nemám její doměnky čím vyvracet, proto se raději jenom s námahou zvednu.
"Potřebuju píchnout s dopravou."
Poznamenám s výdechem a ušklíbnu se na bývalou kolegyni. Tmavá pleť moc nesedne k velmi tmaveému oblečení a šátku, do kterého je zabalená. Působí tak trochu, jako vdova, jen by musel amít černé vlasy zapletené a přes tvář přehozený černý šátek. Takhle stále má trochu divokosti vepsanou v tmavých očích.
"Pokud tě poslal stvořitel, nemůžeš čekat, že tě tu-"
Nedopoví a už ji předběhnu se zachechtáním.
"To je to, potřebuju za ním, než že bych šla od něj."
Pokrčím rameny a nasaju vůni zdejšího příšeří. Máta, šeřík, nejspíš i kadidlo... A z Tranjy jako obvykle páchne jídlo. Maso, zelenina... A spousta česneku.
Kuchařka mi věnuje ošklíbavý pohled, než se skloní k zemi, aby si sebrala svůj sekáček na maso a pomalou, kolébavou chůzí, kterou jí statné tělo dovoluje se houpá ke kuchyni, kde jako obvykle připravuje oběd. Nejspíš hodně tučný a masitý, aby nás mohla vykrmit... Teď ale už živí jen jeden krk a ne čtyři. A nejspíš se od ní i Luncia brzy odstěhuje, jak tak pozoruji její tvář, která se zdá o pár tónů světlejší a hubenější.
"Už nejsi čarodějka... Nemáš tu co dělat."
"Já vím, ale nejdu sem pracovně. Osobně mě nemá kdo vyhodit z povolání."
Odseknu s povzdechem.
Dál si mě nedůvěřivě měří a nadále v ruce svírá větévku, ktěrá většinou usnadňuje sesílání zaklínadel. Má asi spoustu důvodů, proč mi nevěřit, ale stejně, jako prostoduchá Tranja usoudí, že v dosavadním psychickém a fyzickém stavu bych jí mohla maximálně tak vlepit facku a že by to byla facka rychlosti želvy o síle umírajícího slona.
"Pojď dál..."
Svěsí hůlku, ale i ramena, která prvně bojovně vypnula.
"Venku je zima..."
Dodá, snad to ěl být náznak smíru, ale na něj neodpovídám. Nemám co říct, když mi ruce stále mrznou a brní magií, na kterou si vlastní tělo už dávno odvyklo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama