Cien - 7.

5. dubna 2015 v 0:40 | Amy
Změna... Delší :D Opravu? Ale ne nadlouho, nejspíš :D
Řeči mezi čarodějkami :))



Zkoumavě pozoruju talíř, naložený různými druhy jídla, které přede mě Trajna postavila a Luncia naproti si mě prohlíží se stejnou "chutí", jako já svůj talíř.
"Za ním?"
"Nedokážu vystavět portál na takovou dálku, mohla jsem říct Derekovi, aby..."
Pohlédne na mě vyčítavě, ale její obezřetnost se stále zcela nevytratila.
"Pořád se s ním taháš."
Zasměju se. Plně chápu její výčitky, ale nemůžu se jim nezasmát. Ona očividně nechápe.
"Nespím s ním. Navíc, jak jsi řekla... Neměla bych být čarodějka."
"Ale máš magické schopnosti..."
Dodá, jakoby potřebovala vysvětlení.
"Ano, vždyť jsem vegetariánka..."
Preferuju asi tenhle název, než "nemrtvá". Pohlédnu na jídlo před sebou a na důkaz svých slov skutečně něco ochutnám, i když pošramocený žaludek to nejspíš stejně v blízké budoucnosti nepřebere zrovna moc dobře.
"Nezabíjíš?"
"Zabíjela jsem snad někdy?"
"Mění to lidi na zrůdy."
Zrovna zpracovávám v ústech sousto, takže než jí odpovím, dám si načas.
"Jako zrůdy už jsme se většinou narodili, tohle to jenom podpoří, když tě ostatní nenávidí, přirozeně je nenávidíš taky."
Ukousnu kousek z mrkve, která je jakýmsi nedbalým způsobem přihozená k salátu. Nejspíš ji Trajna zapomněla nakrájet, ale pro mě je to stejně takhle lepší.
"Nikdy z tebe nebyla zrovna milovnice upírů..,"
Prohlíží si mě, snad zkoumavě, snad soucitně. Zamračím se. O soucit nemám zájem. A to ještě sotva o ten její.
"Jsem prakticky jednou z nich, Luncio..."
Při použití jména využiju těch pár kapek magie. Přesvědčovací kouzlo je sice malé a nevinné a pomáhá jenom utřídit myšlenky druhé osobě, ale přesto se dá považovat za účinné.
"Co bude teda s tím portálem?"
Raději rychle změním téma, než si všimne mých nastrčených nitek ve vlastní hlavě. I když nepochybuju, že se snaží u mě o to samé. Ale nemrtvým se nikdo do hlavy nedostane... Naštěstí.
"Pomůžu ti... Ale nebude to zadarmo."
"To ani nečekám... Ale poslední dobou nemám moc štěstí na práci, můžu platit v naturáliích?"
Ušklíbnu se a ohlédnu se směrem ke kuchyni, kde Tranja nejspíš kuchtí dezert.
"Informace."
Zašklebím se a zavrtím hlavou. Najednou se chce kamarádit, když ví, v jak vysokých kruzích se najednou můžu pohybovat.
"Fajn."
Souhlasím odměřeně a s pokrčením ramen, než začnu vstávat.
"Jo a ještě něco..."
Ozvu se s povzdechem.
"Hm...?"
Už mě nevnímá, spíš vyhledává energii na portál. Ne, že bych byla nevděčná, ale zas tak mě vyhazovat nemusela.
"Kde jsou ostatní?"
Pootevře černohnědé oči a povytáhne obočí.
"Co myslíš?"
Hlesne hořce.
"Nevím..."
Lžu si. Vím, vím moc dobře, co se stalo nebohým čarodějkám, ale přiznat si to nedokážu. Snad ani nechci. Nemám náladu myslet na umučené. Na mrtvé... a snad vím, že podobný osud mě nidky nezastihne... Leda zabiju a úsvit mě nachytá na švestkách. Luncia si to vyloží po svém, ale je mi vděčná, že to dál nerozvádím.
Brzy se před mýma očima rozevře fialovo-zlatý vír, připomínající tvarem menší dveře. Budu se muset smrsknout, abych prošla, ale nestěžuju si. Výjimečně se rozhodnu být vděčná. Asi i proto, že nemám chuť se s Lunciou hádat, co že všechno jedna druhé dlužíme.
"Docházet můžeš i sem, pokud to nadále nebude pracovní..."
Zavrčí Luncia, snad trochu podrážděně, přišla díky tomuhle portálku o dost energie... Je slabá..., všechny byly slabé... Čarodějnice vymírají a budou vymírat dál, pokud se bude dít to, co se děje. A nemrtví? Ti zůstanou...?
S trochou hořkosti napůl vstoupím do portálu, než se na ni ohlédnu. Sedí v křesle s trochu zmučeným, ale přesto relativně bystrým výrazem na tváři.
"Co vůbec chceš vědět?"
Zajímám se a hlavou se mi už dávno honí jiné věci. Třeba to, že jestli tohle Vispacián zjistí, jsem mrtvá hračka...
"Řekněme, že třikrát mi přines něco důležitého, ať budeš alespoň trochu zajímavější, než televize..."
Odsekne, ale já vidím na její tváři náznak hořkého vtipu, který přináší únava.
"Snad už příště přijdu po svých."
Slíbím se zasmáním a pokrčením ramen. Ač spíš jde spíš jen o nějaké naivní mávačky. Bez dalšího hlesu se nechám vtáhnout portálem. Kam vede už dávno vím. Tohle místo od jisté doby mám v hlavě jako obrázek pokaždé, když mě někdo náhodou přinutí myslet na "domov".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama