Cien - 8.

5. dubna 2015 v 0:41 | Amy |  Cien
Nejzmatenější kapitola zatím, ale dočekjte času, však ono se vysvětlení dostaví :))
Ať se líbí :))


Portál mě vyhodil kousek nad zemí, takže mě při přistání lehce rozbrněly kotníky. Síň se ale i po mém příchodu ani trochu neztišila. Tři mužské hlasy se naštvaně dohadovaly. Poznala jsem Vise. Chladný, zvučný hlas, připomínajíc chechtajícího se havrana. Další dva, co se vzájemě překřikovaly jsem neznala. A ani jsem netoužila poznat. Několika kroky jsem odstoupila od zářícího víru, který se se s tichým cvrkavým zvukem zavřel.
Vis tiše roci zavrčel a á se musela ohlédnout... Stůl nebyl v mém dohledu, takže to znamenalo, že nejspíš nekřičel na mě... Na mě stejně nikdy nekřičel.
Snažila jsem se po špičkách zamířit do svých komnat, ale další hlasy mě přinutily zůstat stát.
"Další úmrtí lykana."
"Chovného? O co by v tom případě šlo?"
Hlasy chvíli mlčí a já si živě umím představit ono nepříjemné ticho a pohledy, které mezi třemi upíry z velké rady musejí panovat.
"Jestli dojde k obrácení..."
Ozve se tichý, sand výhružný hlas, ale větu jen tak nedokončí. Ozve se zvuk prudce schozené židle a pár rychlých kroků. Nemám ale čas, abych se někam schovala, nebo stihla utéct.
Muž , který vyšel zpoza rohu si mě pohoršeně prohlédne, než se ke mě prudce pohne. Skoro ani nezaznamenám, že se pohnul, ale přirazí mě ke stěně síně.
Zasípám.
"Copak jsi vyslechla, maličká?!"
Zavrčí mi neznámý upír do tváře a mě začne na pár vteřin svírat strach. Už jen z autority než skutečného strachu o fyzickou stránku. Zvedne se mi žaludek... Upíři z velké rady jsou mocní... Mají vlastní styl magie, na který nějaká moje ochranná kouzla nestačí.
"N-..."
"Vážně? A jak dlouho tu jsi, hm...?"
Zamručí naštvaně. Ale mluví o dost tišeji, než předtím. Dojde mi, že nechce, aby nás slyšeli i ti druzí dva. Prudce kopnu nohou do stěny za sebou. Je to jediný zvuk, který jsem schopná udělat hlasitěji.

Zpoza rohu vystoupil Vispacián se svou špacírkou v ruce. On tu byl doma... On tu byl pánem a snad i proto jsem byla teď ráda, že ho vidím. Ale stejně nevypadal zrovna nadšeně.

"Hraješ si s cizími mazlíčky, Rafaeli."
Osloví upíra, který se ale nijak nepohnul ze svého místa. Stále drtí můj krk v nepříliš příjemném stisku. Pravděpodobně rudnu, ale s nedostatkem vzduchu taky nic neudělám.
"Poslouchala nás."
"Má pro to vysvětlení, když ji laskavě pustíš."
Vmžiku mám krk volný a zběsile popadám dech. Už jsem málem pošla... Odkašlu si a prohlédnu si svého pána a Rafaela, kterému věnuju nepříliš milý pohled.
"Přišla jsem portálem. Sotva jsem vypadla, když vešel."
Kývnu k Rafaelovi, jakobych se s ním odmítala bavit.
Rafael si mě prohlíží o dost zkoumavěji, jakoby většinu jeho vzteku vystřídala trocha zvědavosti.
Vis, jakoby slyšel Rafaelovu nevyřčenou otázku se ušklíbne a věnuje mi milý úsměv. Otcovský... Zároveň takový, který mě dost znervózňuje.
"To docela dost vysvětluje."
Pronese Rafael odměřeně a přejede pohledem Vise. Nejspíš mu nestojí za to se ptát. Odpověď už odhadl, tak pokrčí rameny a omluvně mi pokývne. Sotva v tom je ale upřímnost, nebo vřelost. Nemám mu to za zlé... Spíš ten jeho kyselý ksicht mu mám za zlé.
Ale než by se rozhodl k omluvě, kývne na Vise a otočí se k odchodu. A já jim závidím upíří telepatii, s kterou si pravděpodobně ostře vyměnili názory, které netoužili sdílet se mnou, nebo s třetím upírem, který stále zůstal mimo můj dohled...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama